My neumíme počítat. Přiznejme si. Vše se točí kolem financí, ekomomiky. Tak proč tedy, pokud chceme měnit veřejný prostor, tak u toho nepočítáme. Poslední lekci jsme dostali v norském Trondheimu. Na rušnější komunikaci si dovolili "vyhodit" jeden pruh pro auta a místo toho tam dali stromy, lavičky, cyklistický pruh. A víte, jak to zdůvodnili? Přeci se nebudeme ptát chlapů, zda můžeme zrušit parkování. Místo toho jsme se zeptali jejich žen. Co byste řekly na to, že si svůj šálek kávy vychutnáte se svou kamarádkou před kavárnou? A v klidu si zajdete do vedlejšího obchodu koupit něco na sebe...
V čem spočívá ten problém. Auta berou obrovský prostor, který ve městě potřebují. Prostor pro příjezd do města, prostor pro parkování uvnitř města, prostor pro “potenciální automobily”. Je ohromující, kolik místa je ve městě vyhrazeno autům a jak jsme neochotní dokonce jen sdílet tento prostor s jinými uživateli a jiným způsobem využití.
Je škoda, že u nás je tak známý příběh Mariahilfer Strasse z Vídně, jak z rušné komunikace udělali bulvár pro lidi. Tři roky se nedařilo politikům přesvědčit obyvatele, že to bude dobré. Dnes si to lidé nemohou vynachválit. U nás města po prvních neúspěšném jednání s veřejností řeknou: "no vidíte, stejně to nikdo nechce"...
Youtube video
